Říjen nám končí a já jsem si uvědomila, že tento měsíc jsem na blog neměla vůbec čas. Mrzí mě to, ale nešlo jinak. Nevím, zda to taky znáte, ale když se něco …, tak se to….všechno.
Nejprve práce a z toho angina, kterou jsem neměla snad dvacet let. Do toho vnoučata 40 horečky a hospitalizace v Motole. To byl určitě největší stres. Strach o malé děti mě vždycky rozhodí a myšlenky na psaní jsem opravdu neměla. Když už to vypadalo, že je propustí z nemocnice, tak onemocněl manžel. Teď nic proti chlapům, ale když je nemocný muž, jde všechno stranou….
Jenže to bych nebyla já. Místo abych odpočívala a kurýrovala se, přihlásila jsem se do takové zajímavé “cukrářské výzvy”. Každý týden je zveřejněn recept, dle kterého musíte upéct daný dezert. Aby mohl člověk postupovat dál v soutěži, musí splnit všechny zadání. První dezert jsem pekla v horečkách, ale zvládla jak povinný, tak i nepovinný úkol. Druhý týden to však bylo horší. Jak jsem se starala o manžela a myšlenky měla někde daleko od kuchyně v Motole, popletla jsem krémy. Když jsem to zjistila, bylo už trochu pozdě. Musím přiznat, že tohle se mi snad ještě nikdy nestalo. Určitě by to z fotky nebylo až tak vidět. A tak jsem vše připravila na zdokumentování. Fotky super, ale já přece nebudu podvádět sama sebe? Vždycky, když bych se na tu fotku koukla, věděla bych, že jsem recept neudělala dle zadání a to nejde. A tak jsem se hecla a jela druhé kolo… S manželem se známe 37 let, takže už si na mé nápady určitě zvykl, ale tentokrát konstatoval, že jsem fakt cvok a hlavně: “Kdo to bude jíst?”
Recepty z této soutěže nemohu zveřejnit a tak jsem mezi tím pro vás připravila alespoň Tiramisu dort a kynuté rohlíky. Přece si nenechám tak krásný podzim pokazit překážkami? To ne. Podzim miluji. Užívejte každý den a pečte s Marzicake. Je to pro mě ta největší odměna.
Napsat komentář