Při vyslovení slova “buchta” si každý z nás představíme něco jiného. 🙂 Já jsem stále v kuchyni a tak si zcela přirozeně vybavím především tu sladkou a plněnou tvarohem. No, není to úplně přesné. Jako první si vlastně vybavím buchtičky s vanilkovým krémem. Myslím, že to bylo jediné jídlo, které jsem ze školních jídelen milovala. Moje mamka tuhle sladkou pochoutku nikdy nedělala a tak když byla příležitost, vždy jsem si přidala. Babička vždy vzpomínala na to, že její babička nikdy buchty neplnila. Menší kuličky pekla v malém pekáčku. Po upečení polila rozehřátým máslem a pak malinko rukou pocukrovala. Také jsem to zkusila, ale buchtičky nesmí být moc velké, protože jsem až moc zvyklá na ty plněné. Není nad to, když kynuté těsto naplníte tvarohem, povidly, mákem, čokoládou, pudinkem, nebo nějakou domácí marmeládou.
Asi nejvíc jsem měla na buchty chuť, když jsem byla malá holka a zahlédla je v nějaké české pohádce. Tam vypadaly buchty vždy ukázkově. Proto kynuté těsto patřilo k těm prvním, které jsem se chtěla dobře naučit. Za celé ty roky mého pečení jsem si našla recept na kynuté buchty, který jsou si opravdu oblíbila. Najdete ho v jiných sladkostech. I tak zkouším jiné a další varianty. Jeden z nich si můžete také vyzkoušet a použít k němu úplně skvělou formu na dukátové buchtičky od Tescomy.
Přesto, že v posledních letech k nám proudí vlna francouzských sladkostí. Buchty k nám Čechům prostě patří.
Napsat komentář