Možná se někdo divíte, proč je květen ten správný měsíc na rebarboru nebo-li reveň. No, musím přiznat, že tuhle informaci mám už od mé babičky. Ta vždy říkala, že do svatého Jána můžeme jíst rebarboru a pak už jen jahody a borůvky. A rebarbory jen malinko, aby jsme se neotrávili. Umíte si po tomhle představit malé dítě? Následovalo hned, že rebarboru nechci. Jenže její kyselost byla tak osvěžující, že jsem většinou neodolala a kousek koláče snědla. Pak už jsem jen čekala, kdy přijde ta otrava… 🙂 Děsný příběh, ale pravdivý. Až v dospělosti jsem si přečetla, že někdo může být na rebarboru opravdu alergický a to díky kyselině šťavelové. Smrt by nastala až po velkém množství rebarbory. Ale neumím si představit, že by někdo spořádal tohoto kyselého řapíku například tři kilogramy. Proto právě u rebarbory se řiďte dle slov všeho s mírou. Proto já už se léta řídím tím, že nikdy ne sirovou, ale jen upečenou. Je to jistota. A raději na drobno nakrájenou, než celé řapíky. A v okamžiku, když jí upeču, nelze odolat. Ocukrujte, přidejte žmolenku a budete koukat, jakou má rebarbora ohromující chuť.
Recept na koláče najdete v jiných receptech – kynutá těsta.
Napsat komentář