Croissant – pečivo, sladkost, kynuté listové pečivo, kynutý rohlík ve tvaru půlměsíce, máslový snídaňový rohlík, francouzský půlměsíc, rakouský sladký rohlík… Croissant má prostě poměrně dost podnázvů a možná jsem ani nevyjmenovala všechny, na které jsem narazila. A jestli pochází z Rakouska, nebo z Francie se mě prosím ani neptejte. Existuje několik historických verzí, které si můžete přečíst a nebudete o dost moudřejší. Dle mého je už dnes jedno odkud toto pečivo pochází. Jisté je, že se stalo tradicí a troufám si napsat i symbolem francouzských snídaní. V roce 1920 se totiž francouzský půlměsíc stal národním produktem. Pařížští pekaři dovedli toto pečivo do úplné dokonalosti. Proto, kdo navštívil Paříž, určitě byl překvapen nejen pestrostí provedení, ale i různými příchutěmi.
Když jsem před lety Croissant v Paříži poprvé ochutnala, okouzlil mě svou nadýchaností, jemností, křupavým povrchem a při řezu svým vrstveným těstem. Hned po příjezdu domů jsem jej zkusila upéct, ale výsledek byl nic moc. Jestli to bylo ne tak dobrým receptem, nebo mnou či surovinami, nevím. Možná i proto, že jsem k němu přistupovala jako, když peču štrůdl a nebyla až tak trpělivá? Croissant by se totiž ještě také mohl jmenovat „pečivo trpělivosti“. Po roční odmlce jsem se k jeho pečení vrátila s jiným receptem. Nakoupila jsem všechny potřebné suroviny a také především kvalitní máslo Président. Výsledek byl o dost lepší, ale i tak mě nijak pečení nechytlo. V roce 2018 jsem se opět hecla, což jste mohli zaznamenat i na Instagramu. Výsledek dobrý, ale něco tomu stále chybělo…
Rok 2021 je pro mě v tomto směru opravdu zlomový. Vyhrála jsem kurz dle svého výběru od španělského šéfkuchaře Xaviera Carchenilla, kterého jsem již nějakou dobu sledovala nejen na Instagramu, ale také přes jeho web. Tam mě prvotně oslovil větou: „Cukrařina je můj život“. I já to tak už delší dobu cítím a tak mi jeho přístup přišel sympatický a přirozený. Nevím ani proč jsem si vybrala kurz Croissantů. V obchodě si je totiž vůbec nekupuji a kdybych měla zvolit mezi chlebem, rohlíkem a Croissantem, zvolím chleba. Absolvování kurzu, bylo pro mě ale něco jako „rána do hlavy“. Asi to tak mělo být a já musela k tomuto pečivu dozrát a najít si k němu konečně svou cestu. Jako bych najednou věděla, co přesně a jak dělat. Všechno pro mě bylo tak jasné a samozřejmé. První pečení sklidilo neuvěřitelný úspěch jak v rodině, tak i v kanceláři, kam jsem Croissanty přivezla ochutnat.
Dnes už vím, že Croissant vyžaduje trpělivost. Jestliže nemáte čas, tak upečte bábovku, protože každý Croissant, který vytvoříte žádá vaší péči. Přesto, že před pečením vypadají zatočené Croissanty jeden jako druhý, tak po upečení je každý jedinečný. Každý má jinou strukturu a malinko jiný tvar. Velké překvapení pak působí jejich rozkrojení. To správné vrstvení je pro každého francouzského pekaře odměnou za vytrvalost při překládání těsta a dostatečné chlazení po překládání.
Od absolvování kurzu vím, že jestli jsem si do teď Croissanty v supermarketu nekupovala, tak teď už si je určitě nekoupím. Ty domácí jsou absolutně luxusní. Připomínají mi přesně tu chuť, kterou jsem před lety zažila v Paříži. A tak Xavierovi děkuji moc za výhru. Jeho lidský přístup a zájem je mi neuvěřitelně příjemný a sympatický. I jeho ceny kurzů oproti jiným nabídkám jsou dostupné pro úplně každého.
A protože se nejedná o můj recept a kurz je stále v prodeji, nemohu přesný postup a ingredience zatím zveřejnit. Mohu pouze inspirovat fotografiemi. Ale jakmile to bude možné pokusím se připravit jiný recept, který mám také vyzkoušený.
Pečení Croissantů mě prostě tak pohltilo, že je tvořím už několikátý víkend a rozdávám k ochutnání v celém svém okolí. Proto jsem na nějakou dobu odložila tvoření ostatních sladkostí na „druhou kolej“. Myslím ale, že je to tak správné. Blog ani Instagram by neměl být honbou, kdy člověk peče jednu sladkost za druhou. Některé sladkosti prostě potřebují čas a trénink. Dělat něco jen tak pro fotku a na půl, se v cukrařině nevyplácí. A co se týká té francouzské, to platí dvojnásob.
Napsat komentář