Dnešní den je pro mě opravdu výjimečný. 18.10.2019 jsem poprvé představila svou knihu Sladká inspirace – O Kapku lepší sladkosti Marzicake a také tento blog v úplně “novém kabátě”.
Kdyby mi tohle někdo předpověděl, myslela bych si, že je úplný blázen. Vydat knihu sama a bez vydavatelství, bylo pro mě něco tak neuvěřitelně vzdáleného, že ještě dnes tomu nemohu uvěřit. V době onkologického léčení ani nešlo jinak. Je totiž zcela nesrovnatelné, když je kolem vás tým lidí – poradců, fotograf, kdy všichni pracují na výsledku. A vy si jen pečete a vymýšlíte recepty… Je to opravdu velký rozdíl.
Vše začalo v březnu 2019, kdy jsem absolvovala operaci prsu a po ní následovala onkologická léčba. Věděla jsem, že ve svém stavu nemohu jezdit 4 hodiny denně do advokátní kanceláře, ale na druhou stranu jsem potřebovala dělat něco, abych nemyslela na to, co se mi děje a co všechno mě bolí. Nechtěla jsem tím ničit sebe, ale ani své okolí.
V ten okamžik přišla myšlenka, že se mi tohle všechno děje možná proto, abych si ten svůj sen ohledně knihy mohla krok po kroku plnit. Za svou celoživotní éru pečení jsem měla fotografií až dost a tak jsem k těm vyvoleným začala tvořit podrobné recepty.
Stanovila jsem si cíl, že než se vrátím do práce, musím knihu vydat. A tak jsem na ní pracovala pomalu každý den. Dokonce i dny, kdy mi nebylo zdravotně a ani psychicky až tak skvěle. Bylo neuvěřitelné, jak moc mi tohle rozptýlení pomáhalo. Často jsem se tak zabrala do sestavování knihy, že jsem úplně zapomínala na bolest a strach, který každého onkologického pacienta na té jeho cestě provází. Jako by mě práce na knize léčila. Možná pro někoho až úsměvné, ale je to tak. Nesměla jsem chodit na slunce a to od dubna až do září znamenalo být doma. Většinu dne jen sama se sebou.
Zní to podivně, ale nemoc, kterou jsem prošla, mě připravila i na to, co se děje dnes. Současná doba, která díky epidemii sebou přináší opatření omezující naše zvyklosti, pohyb a omezení práce, je opravdu zvláštní. To, co se děje ve všech zemích celého světa, je neuvěřitelné. Je to jako by se člověk díval na nějaký film a stále nemohl uvěřit tomu, že je to realita našeho života.
Obdivuji proto všechny ve zdravotnictví, ale také ty, kteří za nás ostatní musí situaci řešit. Všichni se teď něco učíme. Někdo správně rozhodovat, jiný nebát se a pomáhat a ostatní prostě žít a vychovávat děti v situaci, na kterou nebyl nikdo z nás připravený. A tak buďme ohleduplní, pomáhejme a soustřeďme se nejen na sebe. A hlavně, věnujme se mimo práci těm nejbližším a něčemu, co nás baví. Protože jedině tak můžeme vše zvládat pozitivně a bez strachu.
Děkuji mé knize, že mě pomohla překonat pro mě nelehké období, které mě naučilo hodně na sobě pracovat.
A protože dnešní den je pro mě opravdu výjimečný, mrkněte na Instagram. Tam si můžete o knihu zasoutěžit.
Napsat komentář