V poslední době se mě ve zprávách na Instagramu ptáte, kdo u nás doma všechny ty prezentované sladkosti konzumuje. Ne, nejsem to já, ani má rodina. Většinu těch sladkostí totiž rozdám a daruji.
Když jsem byla mladší, sladkosti byly můj každodenní rituál. Je to zvláštní, ale všechny ty chutě už znám nazpaměť. Když některé sladkosti peču, nesním už 7 kremrolí, ale stačí mi jedna, někdy i žádná. Makronku si dám jen výjimečně. Miluji hlavně sladkosti doplněné ovocem. Ochutnávky jsou na programu především při realizaci nových receptů.
S ohledem na mou onkologickou léčbu se snažím cukry omezovat a v receptech používat jejich menší množství. Přestala jsem sladit čaj a úplně vyřadila slazené nápoje. Proto, když dostanu chuť na sladké, stačí například kousek štrůdlu, nebo kousek cheesecake. A když cheesecake, tak zdravější varianta.
Tím svým přístupem se snažím ovlivňovat i rodinu, ale budu upřímná. Když se všichni jednou za čas sejdeme, tak sladce zahřešíme. Každodenní konzumace sladkého, však není pro naše zdraví to správné. Proto, jestliže dám týdně i dva sladké příspěvky na Instagram, neznamená to, že všechny ty mé výtvory doma jíme. Jak píšu ve své knize Sladká inspirace, sladkost by měla být slavnost.
Napsat komentář