Než jsem začala psát tento příspěvek, přemýšlela jsem o všech manželských a partnerských párech kolem nás. Je jich opravdu hodně a tak mi procházení všech trvalo poměrně dlouho. Nenašla jsem však nikoho takového jako je Iva s Petrem. Partneři, kteří nejsou manželé a vydrželi přes 25 let v souladu. Když jsem se s nimi seznámila, připadalo mi, jako bych je znala už dávno. To tak prostě bývá. Poznáte někoho a ten vám sedne od prvního okamžiku. Můžete se chovat zcela přirozeně a vše je takové jak má být.
O to víc jsem byla potěšená, když nás pozvali na svou svatbu. Hned jsem věděla, že svatební dar mám vymyšlený. Co jiného, než dort a jedlé dárky. Dort jsem zdobila jedlým papírem a cukrovými květy. Je to trochu jiný styl a tvar, ale zkusit se má všechno. A na kom jiném něco zkoušet, než na rodině… 🙂
Ze zdravotních důvodů jsem nakonec nemohla být v jejich slavnostní den s nimi, ale v myšlenkách jsem byla neustále. Není to jen díky svatebnímu daru, ale i proto, že jsou stejně jako já s manželem babičkou a dědečkem našeho Ondráška. A tak alespoň tímto příspěvkem posílám přání pevného zdraví, lásku a porozumění na další desítky let. Jsem moc ráda, že jsem je poznala. Jejich životní krok obohacuje i můj život o další poznání. Dnes po 25 letech si řekli své ANO. Je skvělé, že dva lidé spolu žijí jako partneři tolik let tak, že nakonec svou lásku opravdu zpečetí. Neznám nikoho takového.
Napsat komentář