Kdo sledujete můj Instagram a blog, určitě jste zaznamenali, že jsem nebyla až tak aktivní. Tedy upřesňuji – méně aktivity na blogu, více v oblasti života. Tolik zásadních rozhodnutí jsem opravdu neudělala už dlouho.
Tak nejprve jsem se konečně rozhoupala a odešla pracovně z Prahy. Dojíždění 4,5 hodiny denně nebylo nikdy to, co bych milovala. Člověk ale někdy potřebuje víc impulzů, aby nakonec ke změně přistoupil. A tak to bylo i u mě. Vlastně se teď divím, že jsem to těch necelých 12 let vydržela. Pracovně to ale byla dobrá zkušenost a tak nelituji ani jednoho okamžiku, který jsem v advokátce prožila. Děkuji všem, které jsem mohla poznat a kteří můj profesní, ale i soukromý život nějak ovlivnili. Většina bývalých studentů, koncipientů a advokátů budou určitě vzpomínat na “sladké pondělky”, které díky mému sladkému koníčku obohacovaly začátek pracovního týdne. A já? Budu vzpomínat na vše dobré, co jsme spolu prožili. Děkuji za všechna přátelství, která mi nejen z tohoto zaměstnání zůstala. Troufám si napsat, že ty zásadní přátele mám i díky dojíždění z autobusu. Moc si jich vážím.
Poslední 2 roky nebyly pro nikoho z nás procházkou růžovou zahradou. Covid hodně ovlivnil naše postoje, vztahy, chování, životy. S ohledem na svůj zdravotní stav po absolvování onkologické léčby, jsem nepodstoupila očkování. Přesto jsem nakažení celé ty dva roky nějak odolávala. Nákaza přišla paradoxně až v době, kdy jsem v Praze skončila a zůstala měsíc doma. Představovala jsem si, jak si ten měsíc odpočinu a načerpám sílu na novou práci a nové vztahy. Omyl. Nakazili jsme se úplně celá rodina a musím konstatovat, že zrovna u nás to nebyla jen malá chřipečka. Proto jsem ráda, že je tohle všechno za námi.
Život jde dál a většinou ve vlnách. A tak doufám, že mě teď nějaký čas čekají jen samé hezké věci a poznám skvělé lidi. Vlastně tomu opravdu věřím. Všichni lidé, kteří přicházejí do našeho života, mají pro nás samotné velký význam. Proto jsem otevřená novým pracovním vztahům a už se moc těším. Nejen na novou práci, lidi, ale také na čas pro mě, mou rodinu a přátele, který mi moc chyběl. Věřím, že díky pracovní změně, budu mít více času i na můj koníček a tím je pečení. Je tolik sladkostí a nápadů, které bych chtěla vyzkoušet… Takže se máte na co těšit…. Snad i ta nesmyslná válka na Ukrajině brzy skončí… a budu mít více síly a nadšení tvořit. Protože v průběhu těchto dvou měsíců jsem měla sílu tak akorát na bábovku…
Napsat komentář