Když kolegyně z AK slavila v loni kulatiny, neměla jsem zrovna v průběhu onkologické léčby tolik síly, abych mohla vytvářet nějaká cukrářská překvapení. Dárek se koupí snadno, ale ode mě se očekávalo prostě něco sladkého.
Proto jsem jí slíbila, že jestli to čím procházím zvládnu, další narozky jí to vynahradím. Ne, že bych teď byla plná sil, ale sliby se mají plnit nejen o Vánocích… Ona na to možná zapomněla, ale já ne. Asi tak 3 týdny jsem přemýšlela, jak by měl dort vypadat. V hlavě se mi honilo hodně nápadů, ale nakonec zvítězily oplatkové trubičky Papadopoulos. Nic kýčového, ani velký, ani malý, určitě čokoládový, ale také s ovocem. A protože mi naše zahrada nabídla borůvky a ostružiny, věděla jsem, že tohle všechno bude správná volba.
Překvapený výraz mé kolegyně mě opravdu potěšil. Je skvělé dělat lidem radost. To totiž potažmo dělá radost mě. A když dort chutná, je to pro mě největší odměna.
A jestli máte chuť dort vyzkoušet, můžete mrknout na recept.
Napsat komentář