Před pár měsíci jsem se v průběhu onkologické léčby rozhodla vydat knihu. Nebudu lhát, že to bylo vždy jednoduché, ale práce na knize a podpora mé rodiny a některých z vás, mě moc pomáhala. Proto jsem se tenkrát i rozhodla vydat knihu sama a věnovat výtěžek někomu, komu bych zas já mohla pomoci. V knize jsem použila jen mé, nebo rodinné recepty a především jen mé fotografie. Těší mě, že se vám fotky líbí, ale jsem si vědoma, že některé ty “historické”, mají ke skvělým fotkám daleko. Do knihy jsem je zařadila jen proto, že jsem k nim měla určitou citovou vazbu a vzpomínky.
Má cesta focení sladkostí byla poměrně dlouhá a ne vždy úspěšná. Mnohokrát jsem něco vyfotila a v domnění, že je to dobré, sladkosti nabídla ke konzumaci. Což byla chyba. Jindy zas rodina čekala dvě hodiny, než jsem i obyčejnou bábovku nafotila tak, abych byla s fotkou spokojená. Takže nebyla sladkost na odpolední siestu, ale až večer, nebo lépe druhý den ráno ke snídani. Z počátku mi zdokumentování dezertů trvalo déle, než jejich samotné vytvoření. Jako fotograf samouk, jsem často fotky nejprve zaslala dcerám a ty mi dle svého pocitu radily. Když náhodou neměly čas, tak jsem pak až večer zjistila, že fotky nevypadají tak skvěle. Čekalo mě tedy repete a to i v pečení a nebo náročná práce v nějakém počítačovém programu, což nebylo zrovna to nejlepší řešení. Po celou dobu blogu jsem se krůček po krůčku učila nejen fotit, ale i získávat ten správný úhel pohledu.
Nedávno jsem měla možnost shlédnout kurz Profesionální techniky fotografování jídla a uvědomila si, jak je vše jednoduché, když má člověk včas ty správné informace. Kdybych tenkrát shlédla tak skvělý kurz, ušetřilo by mi to mnoho času. I po 4 letech učení se fotit, jsem si v kurzu našla své, například ohledně dynamických fotek. Proto určitě kurz doporučuji. Fotograf působí mile, přirozeně a jeho nápady mohou být prospěšné i těm, kteří již nějaké ty zkušenosti s focením jídla mají.
Vaše kladné ohlasy na fotografie v knize mě proto moc těší a věřte, že je za nimi spousta hodin práce. Možná je i z knihy cítit, že je sestavena tak trochu pocitově. Většina receptů je totiž i vzpomínkou na lidi, které jsem milovala či stále miluji, nebo na situace, které navždy zůstanou v mých vzpomínkách. Ve zprávách mě prosíte, o návštěvu vašeho města s autogramiádou. S ohledem na stále probíhající onkologickou léčbu, není možné cestovat stovky kilometrů. Děkuji vám proto za pochopení a za to, že knihy i tak objednáváte. Pomáháte tím tomuto charitativnímu projektu zaměřenému na dětské onkologické pacienty a jejich rodiny společně s nadací Kapka naděje a Marzicake.
Napsat komentář