K tomuto příspěvku jste mě inspirovali vy, kteří mi píšete a ptáte se, který fotograf mi fotí mé sladkosti. Moc mě to těší, ale věřte, že nejsem se sebou až tak spokojená.
Pečení se věnuji opravdu hodně dlouho. Ale fotografování svých sladkostí jsem nikdy moc nerealizovala. Možná to byla chyba. Člověk by pak mohl porovnat svůj vlastní pekařský vývoj. Pár fotek z minulosti sice mám, ale není to žádný zázrak. V době, kdy jsem byla na mateřské dovolené, jsem si vyrobila svou vlastní kuchařku s fotografiemi. Byl to takový pokus laika. V té době nebyly digitální zrcadlovky na denním pořádku a tak byla dokumentace nás pekařských laiků o hodně těžší.
Pak jsem spousty let jen pekla bez focení. Možná i proto, že jsem měla jiné priority, proto nebyl čas. A před třemi lety přišla změna. Rozhodla jsem se vrátit ke svému koníčku a koupila si digitální zrcadlovku a lepší mobilní telefon. Snažím se používat oboje.
Sleduji některé cukráře a kuchaře. A jejich práci poznám už nejen podle výtvorů, ale také dle fotografií. A to je pro mě motivace. Úplně mě to pohltilo. A to je možná důvod, proč mi focení trvá delší dobu, než to mé sladké pečení. 🙂
Snažím se mít také svůj vlastní styl, ale je to opravdu moc těžké. Obzvlášť pro mě, člověka, který miluje především černobílou fotografii. Tu však u mého pečení využiji opravdu minimálně a tak na sobě musím hodně pracovat, abych dokázala to, co nakonec zveřejním. Naštěstí mám dcery, které ty mé nedobré fotografické pokusy zadrží slovy: „Mami, to snad nemyslíš vážně? Přefoť to, prosím tě.“ A tak všechno znovu nainstaluji a fotím od začátku. Někdy se stane i to, že manžel na kousek sladkosti čeká i další hodinu. 🙂
Dnes udělám malou výjimku. Fotografie čoko-borůvkového mini dortíku prostě nebude barevná. Ale i tak mám na něj stále stejnou chuť. 🙂
Napsat komentář