Čím jsem starší, tím víc vnímám advent ne jako období obchodního a uklízecího maratonu, ale jako vnitřní přípravu na Štědrý den a večer. Patří tam nejen duchovní příprava, ale také vzpomínání na milované, kteří už nejsou s námi. K tomu je nutné uklidnění a ztišení se, aby bylo možné se vůbec těšit na narození Ježíše Krista. Čím víc se tohle snažím dodržovat, tím víc zjišťuji, že mi jde vše lépe od ruky a adventní čas si opravdu užívám.
Dříve jsem se stresovala, aby bylo vše nakoupeno, uklizeno, napečeno a uvařeno. Lítala jsem po bytě jako blázen a pak dosedla ke štědrovečernímu stolu urvaná jako po maratonu. Všechno mě bolelo a v závěru jsem měla pocit, že snad usnu pod stromkem a že jsem si to vlastně ani moc neužila. Měsíc prosinec jako by pro mě trval jen chvilku a pak následoval dlouhý studený leden…
Naučila jsem se tedy dělat vše jen tak, aby mě to bavilo. Dárky nakoupím v klidu přes internet, uklízím průběžně, takže proč si hrát na nějakou vánoční uklízecí četu. Protože jestli k vám dorazí návštěva, nikdo u vás nebude jíst ze země a nebude bílou rukavičkou stírat prach. Ti lidé se přijedou pobavit, zasmát a mnohdy jsou jako likvidační četa, po které by člověk mohl znovu začít uklízet. A tak žádný stres…
Peču jen to, co máme rádi. Nepotřebuji být nejlepší z celé republiky a mít 30 druhů cukroví. Nevím, jak to máte vy, ale u nás je o cukroví zájem právě v období adventu, kdy provoní celý dům. Ale po svátcích, už o něj nikdo nestojí. Takže nepeču pro slepice, ale pro nás a to jen to, co milujeme. Podobně je to s vaječným koňakem a ostatním dobrotami. Štědrý večer nevaříme deset chodů, ale tradičně salát s kaprem, protože českou rybu milujeme. Dobře naložený a upečený kapr je opravdu pochoutka.
Advent je pro mě také měsícem dárků. Tolik dárků, kolik rozdám v období prosince, nerozdám za celý rok. Myslím, že v tomhle směru jsem rekordman. Perníčky jsou po celém bytě. Ne proto, že bych je prodávala, ale protože je rozdávám všem lidem kolem mě. A že je jich hodně i přesto, že se s některými člověk rozloučí. Občas se to prostě stává a má to svůj význam, že někoho potkáte. On splní nějakou úlohu, něčím vás vyškolí, něčemu vás naučí, někdo často i zraní, jiný pomůže a následně vše “vyšumí” a uvolní místo pro někoho jiného, kdo je pro vaší další cestu více důležitý. My se občas změnám a krizím bráníme, ale mě vždy posunuly vpřed a přinesly to lepší a pozitivnější. Těch opravdových, charakterních lidí kolem vás je pár a proto je třeba hýčkat. No a já jim jako poděkování, že jsou stále se mnou, dělám radost pomocí jedlých dárků.
A tak nejen pod stromeček nadělujte jedlé dárky, ale i sami sebe. Advent a Vánoce jsou přece o lásce, lásce k bližnímu…
Napsat komentář