Leden čtrnáctého mi zůstane v paměti až do konce mého života. Jedná se o datum, kdy jsem před dvěma lety získala zcela novou a pro mě neznámou roli. Stala jsem se babičkou. Bylo to opravdu krásné a současně zvláštní. Do té doby jsem své myšlenky soustředila pouze na dcery. Najednou přibyl někdo, s kým nejsem zas až tak často, ale láska k němu je stejně silná jako k vlastním dětem.
Při pohledu do zrcadla si říkám, že to snad ani není možné, Já a babička? Představila jsem si své babičky a necítila jsem se až tak stará. Ale věk už na to mám. To ano. Některé mé úvahy mi připadají k smíchu, protože když roli babičky vykonávám jsem u toho stejně praštěná, jako ten malej kluk, se kterým si teď hraju. Jeho oči na mě nadšeně koukají a čekají, co já, jeho babička vymyslím. A já se samozřejmě pomalu přetrhnu, abych vymyslela něco, co by nás mohlo bavit. Asi největší zábavou je teď čas trávený v kuchyni. Mytí a krájení ovoce, válení těsta, pečení, míchání a vaření, to je opravdová zábava. A že jsem to s dcerami nedělala? No to je jasné? Málokterá máma má ten čas, aby vařila se svým prckem v kuchyni s dvojnásobným množstvím tráveného času. K tomu jsme právě my babičky. A tak stejně jako ta moje, tak i já předávám všechny ty manuálně zajímavé činnosti z kuchyně na svého vnoučka. Největší radostí je určitě mixér a robot. Nedělám z něj kuchaře, ale pouze mu ukazuji lásku k tomu, co mě těší. Třeba i on bude na mě jednou ve své kuchyni vzpomínat, stejně jako já na svou babičku. A to ta moje měla v důchodovém věku opravdu čas a dostatek energie. Můj ročník, který bude odcházet do důchodu pomalu o deset let déle, si hold musí vážit každého okamžiku s vnoučetem teď a na důchod, který je daleko, nemyslet.
Užívám si tedy každou chvilinku s ním a uvědomuji si, že ten kontakt má pro mě léčivé účinky. Ano, děti léčí. A to mi věřte, že to myslím vážně. Když jsem se po operaci prsu necítila zrovna hej, byla pro mě jeho přítomnost lékem nade všechny. Děti totiž dokážou nádherně předávat lásku a radost ze všeho kolem sebe. Jsou tak velmi silným lékem na většinu vašich trápení a bolístek.
A tak děkuji za každý den, který s ním mohu být a ty jedny z nejhezčích jsou určitě vždy oslavy narozenin. Nejsem až tak dobrá v realizaci dětských dortů, ale snad jsem i letos nezklamala. A kdyby náhodou ano, tak jsem si to pojistila a pořídila i dort jako skládačku. No, prostě my babičky si vždycky umíme poradit.
Napsat komentář