Perníkové dárky

48045736_377741172798326_6288087177976872960_n

O Kapku lepší perníčky 2018

47679888_2179888422250447_5496737675572412416_nMusím uznat, že to je můj dosavadní rekord. A víte co je zvláštní? Že mi vůbec nepřišlo, že by jich bylo tolik. Letos se mi peklo a zdobilo nějak líp a hezky. Určitě také proto, že už mám něco z minulých let natrénováno. Ten hlavní důvod byl ale jiný. Každým rokem patří perníčky mezi mé hlavní jedlé dárečky všem kolem mě. Letos ale dělaly radost i dětem, rodičům a zdravotnímu personálu ve Fakultní nemocnici Motol. Tam jsem byla od Venduly Pizingerové a Jana Fischera pozvána, abych společně s nimi a se skvělou Ivonou, která zastupuje Heru, dělala radost těm, kteří za okny nemocnice bojují o svůj život na onkologickém oddělení.

Když jsem doma perníčky připravovala, vůbec jsem netušila, jak moc důležitá to pro mě bude zkušenost. Vím, o čem tahle nemoc je. Protože celé mé dětství s ní bojoval můj taťka a po letech i má babička. Proto jsem se domnívala, že to zvládnu. Člověk si může ještě i něco přečíst, prohlédne nějaké fotografie, omyl. Domnívám se, že oddělení, kde s nemocí bojují malí pacienti, by měli navštívit všichni ti, kteří stále nemají správně srovnané životní hodnoty. Nemoc se netýká jen těch cizích lidí…

Každý navštívený pokoj, kde maličký pacient bydlí s jedním z rodičů, byl pro mě zážitkem, který nezapomenu do konce života. Určitě ani slova jednoho z chlapečků, který na dotaz jestli si napsal o něco Ježíškovi, odpověděl: „ Ne, ještě ne. Já ani nic nechci.“ Z okna začal sledovat nedalekou silnici, po které kolem nemocnice jezdí jedno auto za druhým. Tento okamžik jsem cítila, jak zadržuji slzy a snažím se zvládnout situaci jako „ velká“. Pozorovala jsem Vendulu, jak mile s každým jednala a cítila z ní neuvěřitelnou pokoru, ale i sílu. Tu musí mít určitě. Jinak by po své vlastní životní zkušenosti, nemohla navštívit místa, pro ni plná bolesti. Škoda jen, že ti, kteří zastupují média a navštívili nemocnici, prahnou jen po nějaké senzaci. Někteří přehlíželi malé pacienty. A právě o nich ten den byl…

3 andělé+logoDárky nejsou to hlavní, co dělalo radost. Byla to přítomnost někoho, kdo s nimi cítí. Proto si troufám napsat, že letošní perníčky byly i pro mě o „velikou Kapku lepší“ než jindy. A jaké se rozdávaly? Pár jsem jich stačila i nafotit. Recept je stále stejný a najdete ho zde. A až perníčky upečete, pošlete fotku, jak se vám povedli. Toho nejaktivnějšího perníkáře odměním dárkem z Tescomy. Nezapomeňte také některé darovat. A jestli vás můj příspěvek zaujal, zapojte se do projektu „ O Kapku lepší blog“. Můžete darovat trochu naděje pro ty, kteří tráví vánoční dny za okny nemocnic.

Rukavice, kulich a zvonek+logo Domky+logoDomky želé červené 3+logo Domky - zelené želé+logo Dveře+logo

Něco málo z nemocnice.

47685137_2238080173074877_5417716938820288512_n  48359984_2275730002702394_8130825218240282624_n 48228865_610036449428891_2398007535597518848_n

48268948_219516712307013_3185881498926448640_n  48360595_1153234674852880_464581162094821376_n  48371513_1396017780534902_7405040985769508864_n

48384455_911152295940581_6255409683809435648_n 47436204_193231514958127_1676749880829149184_n   48228810_514276275737068_1662823410717163520_n